Květen 2015

Pohádka o zlých královnách - část první

28. května 2015 v 20:50 | K.
Plánovala jsem jen obyčejný článek se zamyšlením. Co ovšem začalo jako úvaha o sebevrazích, se po chvíli změnilo ve vypravování příběhu. Původní záměr se nakonec zcela vytratil. V okamžiku, kdy mě téma dovedlo ke vzpomínce na minulost, jako bych na něj úplně zapomněla. Nakonec vznikl výtvor natolik dlouhý, že ho budu zveřejňovat postupně po částech.

A tak mě, prosím, nechte uveřejnit první část příběhu, ve kterém neexistují žádní hrdinové a žádné oběti. Sami později uvidíte, že i z těch, kteří se tak nejprve jeví, se nakonec stanou ti špatní. Proč vám vlastně prozrazuju, jak to celé dopadne? Protože vás chci sprostě připravit o možnost sympatizovat či soucítit s některou z postav. Žádná z nich nemá právo na soucit ani na lítost. Ostatně je lepší vůbec nezačít mít někoho rád, než se v něm zklamat a postupně ho mít rád přestat.

Říká se, že zlé královny jsou jen princezny, které nikdy nebyly zachráněny. Naprosto s tímto tvrzením souhlasím. Žádný člověk se nenarodí zlý. Zlo je v lidech utvářeno. Stejně tak je to i s hlavními postavami v tomto příběhu. V příběhu plném ztracených duší, ve kterých se probudila hořkost a ta je nakonec pohltila. Vyprávění o zlých královnách a temném králi.


Možná jsem schizofrenik, ale alespoň mám jeden druhého

23. května 2015 v 20:22 | K. |  Deník
Dneska to bude trochu jinak... Článek jsem psala v přírodě, daleko od klávesnice. Měla jsem v plánu ho po návratu jako pečlivá blogerka, haha, přepsat a zároveň provést korekturu, jako to dělám ostatně často. Pak jsem najednou během psaní při představě, že ho budu psát celý znova, zjistila, že jsem dneska na něco takového už moc líná a rozhodla jsem se, že popsané stránky pouze nafotím, což jsem také při cestě tramvají udělala. Pak už jsem jen přizpůsobila velikost a snímky ořízla. Tradáá, článek je na světě! Za to, že to po mně budete muset přelouskat, za přepisy a za chyby... se neomlouvám!

Jojo, má lenost občas nezná hranic. Za blogerku, která se o svůj bložínek poctivě stará asi taky zrovna označena nebudu, ale koho to zajímá? Já dobře vím, že svůj blog miluju! A on to taky ví! To nám stačí. Nic víc není potřeba.

A jen tak mimochodem, pro název článku jsem vykradla citát, který jsem před nějakou dobu četla kdesi na internetu. To jen, aby to nevypadalo, že jsem tak úžasně vtipná sama od sebe.



Nechci svou minulost předhodit cizím lidem

11. května 2015 v 19:15 | K. |  Deník
Původně jsem chtěla pouze napsat krátkou aktualitu, ale nakonec jsem se rozepsala a výsledek už nejde vložit jako několikařádkový výžblept pod záhlaví. Nebojte, žádný extra dlouhý článek vás taky nečeká. Stejně tak neočekávejte nijak kvalitní čtení. Vykašlala jsem se na stylistiku. Nebylo v úmyslu vás okouzlovat svým "citem pro psaní", prostě s vámi jen chci sdílet krátkou myšlenku...

Snažím se svůj volný čas věnovat psaní jistého "projektu", o kterém jsem se tady v aktualitách již v minulosti zmínila. Není to ovšem úplně snadné. Navíc stále ještě nevím, jak s celou touto věcí naložit, až (a hlavně pokud) ji dokončím. Přemýšlela jsem, že ji začnu po kapitolách zveřejňovat tady na blogu, ale rychle jsem tenhle nápad zase zavrhla. Napadlo mě i založit výhradně za tímto účelem další blog a to zcela anonymní, ale i tato možnost se mi přestala zamlouvat. Je to těžké...

Určitě znáte Siu. Naprosto úžasná umělkyně s nesmírně zajímavou osobností. Nebudu se tady chvástat tím, že jsem její fanynkou již od doby, kdy jsem poprvé slyšela Breathe Me, tedy jsem jí padla k nohám už mnoho let předtím, než k nim padl i celý zbytek světa, protože to by bylo pěkně trapný, žeo? Ale chci jen říct, že s ní obrovským způsobem sympatizuju nejen proto, že v několika jejích textech jsem se sama našla, ale taky proto, že tak nějak rozumím naprosto všemu, co dělá. Bezmezně ji obdivuju. Smekám nad tím, jakým způsobem bojovala se svými problémy v minulosti (zvláštní vztahy s otcem, o kterém Sia tvrdí, že má pravděpodobně mnohočetnou poruchu osobnosti, ačkoliv diagnostikována mu nikdy nebyla, úmrtí přítele, deprese ze získané popularity, závislost na drogách a alkoholu, sebevražedný pokus, diagnoza bipolární poruchy).

Žasnu nad její tvorbou a klaním se jí za to, že i přesto, že se z ní stala světově známá celebrita, nezačala svou slávu udržovat naživu kroucením zadku a jinými sexy tanečky polonahá za zpěvu prázdných sexistických textů. Jde jí jen o čisté umění, o možnost ukázat ostatním, co skutečně umí a jak plná je emocí a myšlenek. Chce s někým sdílet svůj život, dát ostatním najevo, že je tady. Netouží po slávě a z toho důvodu se také rozhodla přestat ukazovat médiím svou tvář. Na podiu zpívá zády k publiku nebo s nejrůznějšími maskami, škraboškami či dlouhými parukami přes obličej a tím odvrací pozornost od své vlastní osoby a dává prostor publiku soustředit se na její tvorbu, kterou naživo Sia často "obléká do zajímavých a pestrých kabátků" v podobě hlubokých tanečních choreografií prezentovaných prvotřídními tanečníky a mimy.

V tomhle přemýšlím podobně. Tolik bych chtěla všem ukázat, co se mi honí hlavou a sdílet své pocity, ale na druhou stranu to chci provézt tak, aby nikdo nevěděl, jaká tvář se za tím vším skrývá. Aby bylo jasno, nejsem tak naivní, abych si myslela, že v případě, že bych něco vydala, stal by se z toho trhák. To ani v nejmenším netvrdím. Ale i kdyby si to všechno přečetlo třeba jen pět lidí, nejsem si jistá, že chci, aby si onen příběh někdo spojoval s mou tváří. Chci sama rozhodovat o tom, komu naservíruju svou minulost a ne ji celou zahodit a pak žít v obavách z neustálých myšlenek na to, kdo si to všechno třeba taky může přečíst a co to může způsobit. Nesrovnávám se tedy se Siou, nepovažuju se za umělce, nemyslím si, že jsem úžasná a celý svět by mě měl milovat, jen se ztotožňuju s její touhou něco světu sdělit a přitom zůstat neviditelná.

Jakým způsobem naložím s příběhem, o který se chci podělit, si budu muset v hlavě ještě urovnat. A to může trvat i celé roky. Každopádně bych se v tomto případě nerada dopustila chyby. Mohla by být totiž kolosální.

A jelikož mě nenapadá žádný závěr, jakým tento výkřik ukončit, pojmu ho tak, že vám sem nasekám to nejlepší, čeho se kdy Sia dopustila (před světovou slávou i po ní). Není zač.

*Mimochodem, všimněte si, jak často se v textech jejích písní objevuje volání o pomoc.


 

BREATHE ME
Pomoz mi, udělala jsem to znovu. Tohle už jsem zažila mnohokrát. Dnes jsem si znova ublížila. A nejhorší je, že nemůžu obviňovat nikoho jiného... Buď mým přítelem. Drž mě. Zabal mě. Otevři mou duši. Jsem malá a potřebná. Zahřej mě. A dýchej mě... Au, zase jsem ztratila sama sebe. Ztratila jsem se a nemůžu se najít. Myslím, že bych se mohla porouchat. Ztratila jsem sama sebe a necítím se v bezpečí.


 

I'M IN HERE
Jsem tady. Vidí mě někdo? Pomůže mi někdo? Jsem tady. Zajatec minulosti. Pomůže mi někdo?... Copak neslyšíš mé volání? Už pro mě jdeš? Čekám, až mě zachráníš. Potřebuju, abys podržel všechen ten smutek, se kterým nemůžu žít... Jsem tady. Snažím se ti něco říct. Pomůže mi někdo? Jsem tady. Volám tě, ale neslyšíš. Pomůže mi někdo?... Naříkám, hroutím se, bojím se toho všeho. Uvězněná uvnitř těchto zdí. Řekni, že pro mě ještě existuje naděje. Slyší mě někdo?


TITANIUM
Hlasitě křičíš, ale já neslyším ani slovo. Mluvím nahlas, neříkám toho moc. Jsem kritizována, ale odrážím všechny tvoje kulky. Sestřelils mě, ale vstávám... Jsem neprůstřelná, nemám co ztratit. Střílej, střílej. Odrážejí se, pořádně miř. Střílej, střílej. Sestřelils mě, ale nespadnu. Jsem z titanu. Sestřelils mě, ale nespadnu. jsem z titanu... Zastřel mě, ale jsi to ty, kdo spadne. Město duchů, strašidelná láska. Zvyš hlas, hole a kameny mi možná zlámou kosti. Mluvím nahlas, neříkám toho moc... Sestřelils mě, ale nespadnu. Jsem z titanu. Sestřelils mě, ale nespadnu. Jsem z titanu... Tvrdé jako kamení, kulomety. Střílejí na ty, kteří utíkají. Tvrdé jako kamení, jako neprůstřelné sklo.

CHANDELIER
Party holky, nezraňte se. Nic necítím. Kdy se poučím? Potlačuju to, potlačuju to. Jsem taková ta "Chceš si užít - zavolej". Telefon zvoní, zvoní mi na zvonek. Cítím lásku, cítím lásku... 1, 2, 3, 1, 2, 3, pij! 1, 2, 3, 1, 2, 3, pij! 1, 2, 3, 1, 2, 3, pij! Kopej je do sebe, dokud je zvládám počítat... Propiju se nocí, nocí. Budu žít, jakoby nebylo žádné zítra, žádné zítra. Budu létat jako pták nocí, cítit své slzy jak schnou. Propiju se nocí, nocí... A dál se držím jako o život. Nebudu se dívat dolů, neotevřu oči. Udržuju skleničku plnou až do svítání, protože se držím jen pro dnešní noc. Pomoz mi, držím se jako o život. Nepodívám se dolů, neotevřu oči. Udržuju skleničku plnou až do svítání, protože se držím jen pro dnešní noc, pro dnešní noc.

BIG GIRLS CRY
Tvrdá holka v rychlém pruhu. Není čas na lásku, není čas na nenávist. Žádné drama, žádné hry. Tvrdá holka s bolavou duší... Přijdu domů, sama, zkontroluju telefon, žádné zprávy, snažím se zaměstnat, objednám si jídlo, zaplatím televizi, jsem v agonii... Můžu si pláčem zničit make-up, smýt všechno, cos mi vzal. Nezajímá mě, že nevypadám hezky. Velké holky pláčou, když se jejich srdce lámou... Tvrdá holka. Mám bolesti. Na vrcholu je to tak osamělé. Výpadky proudu a letadla. Přesto ti nalévám sklenku šampaňského. Tvrdá holka s bolavou duší.