Alkohol - metla lidstva

2. dubna 2015 v 22:06 | K. |  Myšlenkové návraty
Vždycky jsem patřila mezi hrstku lidí, u kterých všechno přichází tak nějak pomaleji... Pokud tedy nebudeme počítat prsa a menstruaci. Tyhle dvě věci naopak přišly rychleji, než jsem chtěla. Prsa mi začala růst už ve třetím ročníku jako první holce ve třídě a moje vaječníky si pravděpodobně řekly, že aby za "dvojčaty" nezaostávaly, poběží pro další zlatou a tak jsem se menstruace dočkala již jako jedenáctiletý páťák.

Nemůžu si odpustit dodatek o tom, že jsem tyhle dva znaky dospívání nesla velmi těžce. Styděla jsem se za svoje prsa a když mě matka nutila pořídit si první podprsenku, brečela jsem přímo v obchodě, protože až se budeme v šatně převlékat na tělák, všichni uvidí, že ji mám a budu jediná, kdo ji nosí a to je přece úplně trapný, žeo. První den menstruace jsem pro změnu zase byla ze situace tak v šoku, že jsem směla zůstat doma. Matka mě telefonicky omluvila u třídní učitelky.

Následujícího dne jsme zrovna se školou jeli na výlet, jehož cíl si již nepamatuju. Měli jsme se tedy ráno sejít přímo na autobusové zastávce. Přišla jsem na poslední chvíli, většina mých spolužáků již byla seřazena před dveřmi do autobusu, zatímco třídní kontrolovala jejich počet. Hned poté, co jsem ji pozdravila se na mě začala významně a nadšeně usmívat a já měla v ten moment pocit, že snad z kabelky vytáhne rachejtle a na oslavu mých měsíčků započne ohňostroj nebo že odpálí lahev rychlých špuntů a pronese přípitek, případně že minimálně dostanu pochvalu do žákovské knížky. A tak zatímco pančelka málem samou radostí nad tím, že jsem začala snášet vajíčka, div neudělala na zem loužičku, já jen nasadila otrávený výraz, rudá až na zadku jsem sklopila hlavu, nak kterou mi šlehaly hromy a blesky a napochodovala jsem do autobusu s paranoidním pocitem, že o mých červených dnech snad všichni spolužáci vědí a za mými zády se mi určitě posmívají. Ale to jsem se zase dostala k tématu, o kterém jsem dneska psát nechtěla. Původně jsem měla v plánu vám vyprávět o tom, jak vypadal můj první velký střet s alkoholem.

Věková hranice, kdy mládež začíná pít se neustále snižuje. I přesto, že by se podle legislativy neměl člověk napít dřív, jak v osmnácti letech, upřímně neznám snad nikoho, kdo by toto pravidlo skutečně dodržel. Právě už na základce jsem možná tak v sedmé třídě začínala poslouchat o víkendových radovánkách svých spolužáků a na střední to již bylo jakousi pondělní rutinou. Všichni si často povídali o různých druzích alkoholu, smáli se zvracení za autobusovými zastávkami, do květináčů, odpadkových košů či jiných možných i nemožných předmětů a dávali mi na odiv svou širokou alkoholovou slovní zásobu. Oproti nim jsem já vyrůstala v rodině, kde se alkohol nikdy nevyskytoval a pokud se už rodiče dvakrát do roka rozšoupli a koupili si lahvové pivo, kterým zapili nedělní oběd, dalo se to považovat za mejdan.



Alkohol v pravém slova smyslu se u nás vyskytoval pouze před Vánoci, ještě v době, kdy byla naživu má babička, a to v podobě jedné lahve rumu, který přidávala do cukroví. Když mi bylo zhruba dvacet, tedy už pár let poté, co jsem dokonce i já již měla za sebou svou první opileckou historku, odvážila jsem se odlít si kapičku rumu do čaje. Babička si toho všimla a vzápětí jsem se dočkala dvouhodinové přednášky u sebe v pokoji o tom, že není normální takhle chlastat a teorie o tom, že mám pravděpodobně sklony k alkoholismu pocházející z genetické výbavy, která je tím jediným, co mě spojuje s mou biologickou matkou, kterou jsem nikdy neviděla.

Možnost, že se v mé osobnosti jednoho dne začnou projevovat geny, byla ostatně velkým strašákem, který byl v našem domě přítomen už od doby, kdy mě rodiče dostali do péče. Obavy z toho, že ze mě vyroste feťačka, která si na drogy vydělává prostitucí případně krádežemi v sámoškách, že budu utíkat z domova a s pochybnou pouliční partou začnu vymetat bary, byla všudypřítomná a především adoptivní matka a babička mě o nich často už od útlého věku informovaly. "My jsme si mysleli, že dostaneme normální dítě, ale holt geny nezastavíš a prostě to v sobě máš." Podobné příběhy jsem poslouchala místo pohádek na dobrou noc. Přesně tohle ode mě podle slov mé matky očekávala i celá naše vesnice. Všichni jí prý ještě před tím, než skončila se mnou na krku, varovali, a snažili se ji přesvědčit, aby to nedělala, protože nemůže vědět "co z toho vyroste".

A právě ze strachu, aby se ze mě snad nestal squatter a aby se nepotvrdila očekávání většiny, jsem měla dost dlouho silný zákaz se chodit bavit v podstatě kamkoliv, kde se nenacházel někdo z rodičů. Co kdyby mi potom ruplo v bedně a našla bych v tomto stylu života zalíbení, že? Když se mi v šestnácti podařilo po dlouhém přemlouvání uprosit matku, aby mě pustila za kamarádkami ze střední na velkou party na oslavu začátku letních prázdnin, která se konala na hřišti v jejich vsi, byla jsem proto skutečně nadšená. Můj první mejdan! S lidmi! S hodně lidmi! S lidmi, z nichž většinu ani neznám! Ty jo, to je fakt hustý!

Hned poté, co mě rodiče vysadili na hřišti a když jsem se přivítala s kamarádkami, byla jsem odvedena pod bílý zahradní altán, kde byla chráněna proti případnému dešti velká Hi-Fi věž puštěná na plné pecky. Tam mě přivítal jeden z místních chlapců v každé ruce s jinou flaškou. Obě ruce přede mě natáhl a beze slov mě nechal vybrat si, čeho si pro začátek loknu. Vůbec jsem netušila, co je obsahem které lahve, ale nechtěla jsem působit nezkušeně a tak jsem na sobě nic nenechala znát a sebevědomě jsem se napila prostě z první, na kterou jsem se podívala.

V průběhu večera samozřejmě následovaly další a další loky. Umělohmotný kelímek, který jsem vyfasovala se neustále plnil různými druhy pro mě neidentifikovatelného lihu, seznamovala jsem se s dalšími a dalšími lidmi a začala jsem se skutečně velmi dobře bavit. Všechno, co se toho večera stalo, si samozřejmě nepamatuju, ale rozdělila bych události do několika fází.

Fáze TROŠKU UŽ TO CEJTIM: S jednou ze svých kamarádek, kterou pro účely článku pojmenuju třeba Ála, si povídám o vraždě, která se v této vsi před pár lety stala a byla také dost probíraná mediálně. Popisovala mi, jak to tehdy vlastně bylo i s některými detaily a když jsme náš rozhovor skončily, na nějakou dobu jsme se opět rozešly každá svým směrem. Nepamatuju si, za jakým účelem to vlastně bylo, ale hádám, že šlo o něco v tom smyslu, že Ála šla tančit na jinou část hřiště než já či něco podobně duchaplného.

Fáze MÁM UŽ ASI LEHCE PŘIPITO: Navázala jsem bleskurychlé přátelství se slečnou, kterou jsem toho večera poznala. Rozhodly jsme se, že se spolu půjdeme projít, familiérně jsem se jí zavěsila do rámě a vykročily jsme. Naše procházka vypadala tak, že jsme udělaly několik koleček kolem celého hřiště, během kterého jsme řešily určitě neskutečné zhovadilosti a vypily celou láhev broskvové vodky.

Fáze TY JO, JSEM FÁÁKT OPILÁ: Potkávám během svého veselí svou druhou kamarádku. Jdeme se společně vyčůrat do pole. Poté, co jsme si natáhly kalhoty zpět na svá pozadí, rozhodla kamarádka, že zavoláme jednomu našemu spolužákovi. Byla to má velká láska, proto jsem z nápadu patřičně nadšená. Idol telefon zvedá a to jen, aby vyposlechl směsici hlasitého pištění a sdělení, která absolutně nedávají smysl. V závěru telefonátu padám jako prkno do kopřiv za sebou.

Fáze VYHLAŠUJI PÁTRÁNÍ PO ÁLE: V hlavě se mi rozjíždí paranoia a silné obavy o Álu, kterou už jsem nějakou dobu neviděla. Vybavuju si náš poslední rozhovor o místním vrahovi a zmocňuje se mě úzkostný pocit, že ji někdo unesl a chce jí zabít. Chodím po celém hřišti a každého se ptám, jestli neviděl Álu a tvrdím, že ji musíme jít hledat, protože je v nebezpečí. Zhruba po hodině se Ála naprosto v pořádku a dobře naladěná konečně objevuje.

Fáze FOISJDOFISOSHOEIVWMOBVHOWS: Jsem na tom už tak špatně, že nevím, co říkám, ani co dělám. Na akci se objevuje náš tělocvikář. Místo toho, abych se snažila působit střízlivě, se s ním vesele dávám do rozhovoru a přesvědčuju ho o tom, že šest krát dva se rovná deset. Později s ním tančím ploužák.

Ostatní fáze už si nepamatuju, s výjimkou té poslední, kdy si začínám uvědomovat, že už je dost pozdě a rodiče pro mě budou chtít přijet. Okamžitě přestávám pít, sedím na lavičce a snažím se hodit se do klidu. Strach z jejich reakce, která by přišla, kdyby mě takhle viděli, je pro mě vcelku dost dobrý způsob, jak alespoň trochu vystřízlivět. Když se skutečně objevili, byla jsem schopná se při chůzi moc nemotat, v klidu se posadit do auta, mlčet, abych neřekla nic, co by neznělo střízlivě a doma co nejrychleji zapadnout do pokoje. K mému překvapení nikdy nezjistili, v jakém stavu jsem ten večer vlastně byla.

Toť tedy moje první a na dlouhou dobu také poslední alkoholové radovánky. Ve větší míře jsem v podstatě začala pít až ve dvaadvaceti, alkoholik se ze mě ale zatím nestal. A přestože piju ráda a často jsem jak utržená ze řetězu, rozhodně nepodporuju třináctileté děti v pití alkoholu, naopak je spíš absolutně nechápu a kroutím nad nimi hlavou. Když jsem v tom samém věku poslouchala, jak někteří mí spolužáci ve velkém paří na vesnických diskotékách, dost jsem jim to záviděla a brala jsem jako křivdu, že mám zákaz se na takové akce vydávat. Naštěstí už nejsem dítě a právě tohle, je jedno z mála rozhodnutí, za která jsem své adoptivní matce vděčná.

Mějte se a PARTY ZDAR!
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 3. dubna 2015 v 0:34 | Reagovat

Jsi nemorální, ale asi máš šmrnc, tak na Tvé zdraví. :)

2 Andy Andy | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 11:37 | Reagovat

Nebylo to od babičky hezký, že ti říkala takovýhle věci, ale zase ti fakticky závidim, že si tě rodiče tolik hlídali. Já nevim, kde se stala chyba u nás, jestli rodiče prostě nebyli tak přísní, nebo já byla taková vyčůraná potvora, ale já jsem se k tomu dostala nějak dřív a teď mě tona jednu stranu fakt štve. Když budu slušná.
Hrozně mě štve, že jsem neměla ten rozum co mám dneska, i když čert ví, zda bych na tom byla takhle, když bych si neprošla tím vším už předtím, ale zpátečně se fakt stydim, jakej spratek jsem byla. Přesně takový děti uplně nesnášim, ale já byla stejná. Jen mě t nějak po těch 15 opustilo a od 15 - 16 jsem prozměnu docela hodná holka :-D ale stejně, brr.
Anyways, ta tvoje párty zní jak z ňákýho filmu, nemůžu si pomoct :-D :-D a zní to fakt dobře, hezkej první zážitek, docela vtipnej, můj byl trochu míň vtipnej a trochu víc uzvracenej. :-D
Jinak by mě zajímalo, co ten tělocvikář, vlastně? :-D
PS, měsíčky mě taky chytly děsně brzo, ale prsa jsou nějaká zdrženlivá doteď, nevim kde se stala chyba, buu :-D

3 Akim Akim | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 12:34 | Reagovat

Moc pěkný a vtipný článek. Chvíli mi to přišlo, jako pohádka O Šípkové Růžence, kdy se všichni bojí, aby se o něco nepíchla.

Je moc dobře, že sis našla svůj způsob, jak si užívat života, ale znáš svoji míru. I když alkohol je v tomhle hodně zrádný a velmi záleží na momentální psychice pijícího člověka.

Na opilé děti není pěkný pohled, navíc, jestli pijí pravidelně. U mě to bylo podobné, jako u tebe. Mě bylo asi 15, když jsem se poprvé opil a pak dlouho nic, taky až po dvacítce. ;-)

4 K. K. | Web | 3. dubna 2015 v 17:25 | Reagovat

[2]: Tělocvikář nic, samozřejmě!!! Proboha. :-D Jen jsem se dost styděla, když jsem po prázdninách šla do školy a věděla jsem, že ho tam uvidím. Ale choval se, jakoby nic... Ach jo, přísahám že jsem nikdy nic neměla se svým tělocvikářem!!! :-D

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 20:26 | Reagovat

Já mám patnáct a ještě jsem se nikdy až pod obraz neopila. Vždycky jenom tak "příjemně". Ale to se stalo zatím jenom třikrát. Spíš si raději vychutnám šampaňšké k víkendovému obědu, protože mám takové volnější rodiče - aneb je lepší pít před rodiči, než se někde opíjet alpou za zády rodičů :D

6 Elis Elis | Web | 3. dubna 2015 v 21:04 | Reagovat

Dobře a výstižně napsaný článek, líbí se mě...

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 21:07 | Reagovat

Ať žije chlast. Alespoň ten si může člověk koupit, když tu lásku ne...

8 Andy Andy | E-mail | Web | 8. dubna 2015 v 15:35 | Reagovat

[4]: jééééééžišmarjáá :-D :-D vůbec jsem nemyslela jestli s ním něco bylo, fuuu :-D jen mě zajímalo jak se choval potom :-D žádný vtipný poznámky ani pohledy?
nnáš tělocvikář na střední je šílený šprýmař, jednou přišel k nám do knihkupectví, samozřejmě nevěděl že tam dělám, zrovna jsem dělala inventuru průvodců a měla jsem v ruce Afriku. Měl na mě nějaký dotazy, samozřejmě zase jedl vtipnou kaši, a druhý den když jsem kolem něj šla na chodbě, slyšela jsem nějakou poznámku o "afričance" :-D :-D
u našeho tělocvikáře netřeba alkoholu, aby rejpal :-D

9 bludickka bludickka | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 19:56 | Reagovat

Taky jsem první menstruaci dostala v necelých dvanácti letech. Byla jsem zrovna s babičkou na chatě a ona to roztroubila po všech příbuzných.. šíleně jsem se styděla :) Ale připadá mi zvláštní, že to věděla tvoje učitelka...
Jinak u nás to bylo s alkoholem naopak. Spíš mi rodiče klidně v šestnácti nalejvali tvrdej alkohol..

10 K. K. | Web | 10. dubna 2015 v 22:05 | Reagovat

[9]: Třídní o tom věděla od matky, která mě předchozí den telefonicky omlouvala ze školy a sdělila jí důvod mé absence.

11 Smitha707 Smitha707 | E-mail | Web | 8. dubna 2016 v 14:33 | Reagovat

Hahahahahahaha, this politics related YouTube video is actually so comic, I liked it. Thanks in support of sharing this. bedebcacgfdaeaaf

12 Pharme911 Pharme911 | E-mail | Web | 9. dubna 2016 v 6:27 | Reagovat

Very nice site! <a href="http://ypxaieo2.com/ooovyy/1.html">cheap goods</a>

13 Smithc471 Smithc471 | E-mail | Web | 18. dubna 2016 v 3:53 | Reagovat

It is also possible that Zynga's chosen advertising fddgecgkkbedcekd

14 Smitha367 Smitha367 | E-mail | Web | 20. dubna 2016 v 8:59 | Reagovat

Right now it looks like WordPress is the top blogging platform available right now. from what I've read Is that what you're using on your blog? dedgebffbdkegakc

15 Smithc109 Smithc109 | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 5:40 | Reagovat

Thanks for the post.Really looking forward to read more. Will read on eeabgdecaaeddgdk

16 Smithd945 Smithd945 | E-mail | Web | 30. dubna 2016 v 3:30 | Reagovat

It is also possible that Zynga's chosen advertising network is to blame if we edgcdgbdbddddakf

17 Smithc378 Smithc378 | E-mail | Web | 2. května 2016 v 5:58 | Reagovat

I really like your writing style, fantastic information, thanks for putting up  dfddfbedkcdbdkfc

18 Antonupset Antonupset | E-mail | Web | 12. ledna 2017 v 16:12 | Reagovat

Levitra Vs Viagra Comparison Direct Elocon Medicine No Prior Script Compounding Amoxicillin Suspension  <a href=http://rxdemon.com>viagra</a> Zithromax Usage Cialis 20mg De Buying Generic Fluoxetine In Internet Kamagra Commander Xenical Orlistat 120 Mg Prix Misoprostol 200 Mcg Online  <a href=http://curerxshop.com>cialis</a> Accutane Online Canada No Prescription Viagra Doping Keflex Allergic Reactions  <a href=http://bakgol.com>vente viagra en ligne</a> Dove Comprare Cialis Su Internet Cialis Sin Receta En Farmacia Cialis Algerie Achat Cytotec  <a href=http://ednorx.com>cialis online pharmacy</a> Zithromax Hearing Loss Propecia Acheter Cialis Once A Day Pill Drug Class Amoxicillin Will Amoxicillin Work For A Uti Overnight Shipping On Cialis  <a href=http://gajkl.com>cialis</a> Amoxicillin For Children Xenical Sans Ordonance

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama