Komentáře

1 Andy Andy | E-mail | Web | 29. března 2015 v 23:53 | Reagovat

Tyjo, zmínila si na začátku, že to nikd nebude číst protože je to dluhý a v angličtině. Trochu jsem se lekla, protože dlouhej článek si představuju trochu jinak. Asi bych se měla v každém článku předem omlouvat já, že to bude dlouhý :-D Angličtina mě nevyděsila.
Nad tímhle tématem jsem nějaký čas zpátky taky přemýšlela, a je to docela vtipný, jak se naše sny formujou postupem času.
Víš ty co? Taky jsem snila, že budu zpěvačka! Chtěla jsem být slavná a bohatá, zpěvačka a klidně příležitostná herečka, jojo, to byl i můj sen. Horší bylo, že jsem se toho snu držela jak klíště, i když čím jsem byla starší jsem VĚDĚLA, že holt mám asi smůlu, nikdy jsem nebyla moc naivní. Akorát jsem si nedokázala najít jiný cíl, protože sem po ničem jiném netoužila a v podstatě neumim nic jinýho, než trochu zpívat. Ovšem stárnutí je výbornej dreamkiller, a moje máma taky.
Dopadlo to tak, že jsem skončila na obchodní škole, haha, vtipný co. Účto fakt zbožňuju, btw, občas mám chuť prohnat si hlavou kulku. A jediný co vim je, že moje vejška bude taky uplně jinej šálek kávy.
A taky jsem dřív snila o Americe. A všímám si, že většina mladších holek taky sní. Tenhle sen mě už taky opustil.
Místo toho, to  máme zase velmi podobný - práce co mě baví, byt (já bych teda radši bydlení s přáteli upřednostnila bydlení sama nebo bydlení s přítelem), můj další obrovskej sen je najít si manžela z lásky a mít děti jak jinak než lásky, zajistit jim krásný život a jak už jsi taky psala, to be happy.
Sny jsou podle mýho názoru taky důležitý a nezbytný, kdybychom je neměli, nemáme se za čím hnát a nebudeme ani vědět co od života chceme, takže by jsme byli podle mýhho naprosto dehumanizovaný pracující stroje. :-)
hezký článek. A líbí se mi i co píšeš pod záhlavím. Kolikrát jsem přemýšlela že si někam budu brát papír a tužku, ale buď nic nenapíšu, protože prostě nestíhám, nebo tak, takže kolikrát myšlenky končí v telefonu. A většinou se dál ani nedostanou. :-)

2 K. K. | Web | 2. dubna 2015 v 14:23 | Reagovat

[1]: Měla jsem ho napsaný v ruce na třech papírech A4, navíc jsem zvyklá psát dost často hodně dlouhé elaboráty, takže jsem tak nějak očekávala, že po přepsání do počítače bude dlouhý, ale asi jsem jen roztahovala. Sama jsem se divila, jak je nakonec krátký. :-D

Jinak moc děkuju za krásný komentář. Většina tvých slov zní, jako bych je psala já sama. Vidím se v tom...

Amerika byl taky možná tak deset let můj sen. Dokonce jsem se tam už málem i vydala, hned po příjezdu z lodi. Měla jsem tam v podstatě pracovní nabídku. Ale paradoxně teprve až po tom, co jsem si splnila sen o práci v zahraničí, mi došlo, že vlastně nic z toho ke štěstí nepotřebuju. Stýskalo se mi po lidech takovým způsobem, že to bylo až neúnosné. Navíc tahle konkrétní práce (na lodi), neměla vůbec nic společného s realitou. Všechno je tam jiné. Život je zrychlený. Rychle se musíš přizpůsobit, rychle si tam buduješ citové vazby k ostatním lidem, protože tam nikoho neznáš a potřebuješ cítit, že máš k někomu blízko. Rychle si taky zvykneš na to, že se o sebe v podstatě nemusíš starat. Neřešíš prachy na nájem, neřešíš jídlo, nic. Tak nějak i přes všechen ten stres a práci zpohodlníš. Byla jsem tam jen půl roku a přesto jsem měla po návratu co dělat, abych začala fungovat v normálním světě. Připadala jsem si, jak kdyby mě po dvaceti letech pustili z vězení. Najednou jsem vůbec nevěděla, co se sebou. Nakonec jsem ale i to přijala a snad jsem se dokázala aklimatizovat...

Přesto to ve mně ale zanechalo to, že už nemám takovou potřebu někam odjíždět... I když dobře vím, že mám tak trochu toulavé boty a nevylučuju, že mě zase jednou něco popadne a zase někam zmizím. Buďto za velkou louži nebo jinam. Dost mě láká i Asie nebo třeba Afrika. Pomáhat tam budovat školu mi připadá naprosto nádherné...

3 Andy Andy | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 19:12 | Reagovat

[2]: jehehe, to je docela vtipný, jet jako dobrovolnice do Afriky byl taky hodně dlouho můj sen, když jsem ybla mladší hodně se mi líbili černoši a představovala jsem si sama sebe, jak tam letím pomáhat bojovat za jejich práva a bůhví co ještě :-D
a asie? no comment, ta mě láká pořád. Já jsem v podstatě pořád na zadku v Česku, takže chuť vypařit se pryč mě nějak neopustila, jen mě to netáhne na západ, ale spíš na východ - a rozhodně bych nechtěla sama, beru to spíš sportovně - když si najdu chlapa, co bude stát za to, a bude chtít pryč, myslím že mě tu nebude nic moc držet. Pravý přátele v podstatě nemám, jedině bych postrádala rodinu, si myslim, a to by se nějak vyřešilo. Ale to je fuk, nebudu snílkovat, dokud podobná situace nenastane. :D

4 Kai Kai | 20. června 2015 v 12:21 | Reagovat

Proč si nezůstala u toho posledního odstavce ještě nějakou chvíli?

5 Vev Vev | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 15:03 | Reagovat

:) to je krásný článek.. Čekala jsem opravdu nezrealizovatelné sny, ale ty Tvé jsou (opravdu blbě řečeno) takové běžné. Toužíš po tom, co si snad přeje každý, ale líbí se mi, jak o nich uvažuješ, v tom jsme na tom podobně. Já lidskou závislost na penězích nenávidím, a proto se mi líbí, že Tvé sny se o peníze neopírají. Je dobré vědět, že ještě existují lidé nepohlcení konzumní společností.Přeju Ti, aby se Ti Tvé sny splnili, abys měla práci, která Tě bude bavit, byteček, který Ti splní sen o nezávislosti a hlavně ať jsi šťastná.. Možná tomu nebudeš věřit, ale štěstí je stav mysli, kdy jsme sami se sebou spokojeni, kdy člověk přijme sám sebe.. Pokud nejsi šťastná, je něco špatně..  Vždy se na Tvůj blog ráda vracím, je to jeden z mých oblíbených - už bylo na čase Ti tu nechat komentář.. :D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.