Komentáře

1 Elis Elis | Web | 13. února 2015 v 21:34 | Reagovat

Já bych to nechala být, může to přinést potíže a zkomplikovat život, stejně se jedná jen o zvědavost a ne o "volání krve"...

2 stuprum stuprum | Web | 13. února 2015 v 23:03 | Reagovat

Všechno máš v palici. :D

3 K. K. | Web | 14. února 2015 v 0:22 | Reagovat

[2]: Samozřejmě. Myslíš si snad, že se to tu jmenuje Bordel v hlavě jen tak pro prdelky? :-D

4 Hëllena Hëllena | Web | 14. února 2015 v 13:47 | Reagovat

Mě by taky občas zajímalo, odkud pocházím. Mám sice stále svoje biologické rodiče u sebe a oba jsou Češi, ale stejně by mě to zajímalo, protože mám takové netypické rysy v obličeji, trochu šikmé oči, ale světlé vlasy a duhovky. Je ale možné, že to vzniklo jen shodou náhod toho, jak se zrovna seběhly geny mých rodičů dohromady. Takže jsem si zatím nic nezjišťovala, abych pak nebyla zklamaná a mohla si představovat, bůhvíjaký nemám původ :-D

5 Kika Kika | E-mail | Web | 14. února 2015 v 21:22 | Reagovat

Nejsem v Tvé situaci a nedokážu si to úplně představit, ale já bych hledala. Chtěla bych to vědět... To že Tvoje máma si nedala pozor.. Stejně tak mohla jít na potrat a možná její rozhodnutí bylo, že nebude sobecká (a zničí si figuru) a Tebe porodí. Samozřejmě to jenom usuzuju - nemám vůbec žádnou šajnu o tom jak to bylo ve skutečnosti. Jen spíš, že vždycky jsou dva názory. Protože mě kdyby se stalo (a ono se může stát, i když člověk sní pilulku a nasadí gumídka), tak bych si to nechala vzít..

6 Akim Akim | E-mail | Web | 16. února 2015 v 22:31 | Reagovat

Jsem na tom stejně jako ty. Též neznám své biologické rodiče. Dověděl jsem se to, když mi bylo asi 20 let, tedy před 16ti lety. Na rozdíl od tebe mě to ale nikdy vůbec nelákalo se pídit po svých biologických rodičích. Pro mě je rodič ten, kdo tě vychová a stará se o tebe, coby dítě, pro mě tedy moji adoptivní rodiče. Určitá zvědavost tam kdysi byla, ale já věřím na osud a to jak to dopadlo, beru právě jako osud, do kterého nehodlám šťourat. Ale v tomhle se těžko radí, to si musíš rozhodnout sama. Každopádně ti přeji, ať se rozhodneš jakkoliv, aby vše dopadlo tak, aby si nakonec byla šťastná. :-)

7 Lenin Lenin | Web | 16. února 2015 v 22:35 | Reagovat

Taky jsem adoptovaná. Dozvěděla jsem se to před dvěma roky, když mi bylo devatenáct, celkem blbou náhodou. A hned jsem měla chuť pátrat, protože člověk asi přirozeně tíhne k tomu znát původ a kořeny.

Já na matriku jela, ale zjistila jsem jen jméno biologické matky, její věk, bydliště v době porodu a jména prarodičů. Moc informací se tam nepíše. Otce matka neuvedla a řekla bych, že bys taky neměla v tomhle směru štěstí.

Tím moje pátrání skončilo, já se osobně s biologickou matkou setkat nechtěla, protože jsem se vlastně pravdě do očí podívat bála a řekla jsem si, že mi to za to nestojí. Je to cizí žena a kdo ví, kde je jí dnes konec a jak to s ní dopadlo. Nicméně jsem jí narozdíl od tebe vděčná, že si nedala pozor a otci ujely nohy. ;-) Jsem ráda, že jsem, a taky jsem ráda, že mě nabídla k adopci a že jsem měla to štěstí a hned jako dvoutýdenní mimčo se  dostala k mým rodičům, kteří mě vychovali a díky kterým jsem měla krásný dětství.

Jediný, co mě mrzí je to, že bez pomoci bio. matky nikdy nebudu moct najít svého staršího bratra. Toho bych našla ráda, ale už jsem se vzdala. Mám svojí sestru. Vlastně mi nic nechybí. Už si nepřipadám neúplná.

Samozřejmě mě občas zas a znovu přepadají myšlenky na to, kde jsem se vzala a jakých předků jsem zadek, ale ono je možná někdy lepší nevědět... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.