Málem jsem si nechala udělat tetování

7. února 2015 v 14:48 | K. |  Myšlenkové návraty
Tak jo, po minulém článku a potom, co jsem se v uplynulých týdnech chovala vážně pošahaně a výstředně, jsem si řekla, že už s tím končím a zkusím být pro změnu víc pozitivní, přestanu tolik dumat a budu veselá... Dobře, přiznejme si to, jsem, jaká jsem a nic se na tom nezmění jen proto, že jsem si to usmyslela. Ale i přesto. Jsem odhodlaná být pozitivnější při svém sebehodnocení a minimálně tady na Bložínku psát vesele laděné články. Není to nic moc, ale aspoň něco, ne? Ostatně, víte co? Došlo mi, že nemám důvod se pořád tak nenávidět. Uvědomila jsem si, že mám taky dobré vlastnosti a když si je poskládám dohromady, alespoň na nějakou dobu začínám mít i pocit, že jsem v podstatě hrozně fajn. Nasaďte si sluneční brýle, ať vám mé sebevědomí nevypálí zrak, protože:
  • umím si na věci udělat svůj vlastní názor a za ním si stát
  • nebojím se říkat nahlas, co si myslím
  • mám morální zásady a nejednám v rozporu se svým svědomím
  • pokud mám někoho skutečně ráda, dělám všechno proto, aby byl šťastný i kdybych tím měla ublížit sama sobě
  • ano, vážně jsem přesvědčená, že jsem naprosto skvělá a obětavá kamarádka, jakých je málo
  • občas umím lidi nějakým způsobem okouzlit už při prvním střetnutí (a pak mě poznají a je to v kelu, haha), dokonce mi bylo i řečeno, že jsem charismatická, chňá!
  • umím být vtipná
  • jsem upřímná
  • nejsem sobecká
  • mám charakter
Tak. Udělala jsem to. Nehorázně jsem se pochválila a zním teď jako namyšlená koza. A je mi to jedno. Jsem o tom vážně přesvědčená... většinu času. Myslete si o mně co chcete. Jsem prostě úžasná!





To bychom měli první bod mého předsevzetí. A teď se přesuneme k tomu druhému - psát vesele. Žádné přehnané přemýšlení, žádné depky. Prostě uvolněný článek, který je v podstatě o ničem... A tak jsem se rozhodla, že vám odvyprávím příběh o neasertivitě a o tom, jak jsem před pár měsíci málem skončila s tetováním, které jsem přitom vůbec nechtěla.

To se tak procházíte s kamarádem po uličkách Prahy. Máte dobrou náladu, všechno je "ósom", jdete náhodou kolem tetovacího salónu a on najednou prohlásí: "Nechceš si nechat udělat tetování?". A vy řeknete: "Né, to teda fakt nechci". Následuje fááákt super dlouhééééé přemlouvání, které vypadá asi nějak takhle:

"Dělééj!"
"Néé!"
"Jenom nějaký maličký."
"A to bychom si jako nechali udělat nějaký tetování oba?"
"Ne, já to nechci!"
"Hm, aha, takže jako jenom já. To ne."
"Dělééj! Jen tak, ze srandy."
"Hm, tak jo."

Vážně náročné přemlouvání, není liž pravda? Dalo mu to hroznou práci... Sarkasmus. Prostě vám to najednou připadá jako dost dobrá sranda a rozhodnete se to prubnout.

A tak ani nevíte jak, najedou vcházíte dovnitř, přivítá vás naprosto úžasně stylový mladý muž s kérkami a piercingy všude možně a ptá se, jak vám může pomoci. A vy jste tak okouzleni tím, jak skvěle a cool ten člověk vypadá, že si najednou na moment řeknete: "Tý jo, možná budu taky takhle cool!" a oznámíte mu, že si chcete nechat vytetovat úryvek z jedné oblíbené písničky na zápěstí. Něco fakt maličkého a decentního, ale že se jdete dnes spíš jen tak ORIENTAČNĚ ZEPTAT a zjistit podstatné informace.

Najednou se ocitáte u počítače, diktujete mladíkovi text, který chcete nechat vytetovat a už hledáte nejvhodnější font. Začnete v duchu najednou panikařit. "Do háje, to vypadá, že on už s tím napevno počítá. Já se chtěla jen poradit..." On vám potom sdělí, že takto rozsáhlý text se v žádném případě nevejde pouze na zápěstí a navrhne vám tetování až po loket.

A vy v tu chvíli už naprosto jistě víte, že nic takového rozhodně nechcete, protože si přece hledáte práci a co když to bude některým zaměstnavatelům vadit a vám to omezí výběr a taky, co když vás ten text po nějaké době omrzí a budete litovat toho, že jste si nechali udělat kérku a nehledě na to, že tohle už je fakt veliký a nejspíš to bude bolet a přece si nenecháte od někoho cizího dobrovolně zarývat jehlu do ruky a co když to bude stát naprosto šílený peníze???!!! Takhle jste si to nepředstavovali! Přišli jste se jen zeptat a najednou se to skutečně děje a proboha, vy budete mít tetování, které ani v nejmenším nechcete! Měla to být přece jenom legrace! Co teď jenom budete dělat?! Panika!

Jenže zároveň nejste dostatečně asertivní, abyste rovnou řekli, že takhle si to nepředstavujete a taky ten chlap je tak strašně super a když vycouváte, tak budete vypadat jako suchar a to nechcete! A tak se začnete nenápadně vykrucovat, jenže každý váš argument je bleskově smeten ze stolu.

"Nó, jenže já jsem si myslela, že budu mít jenom malý tetování, který bude trvat jen chvilku... Mám dneska tak maximálně hodinu a to se nestihne."
"Nebojte, to bude hotový do čtyřiceti minut." Doprčic!
"Né, co když se to fakt nakonec nestihne. Mám něco neodkladnýho a fakt si nemůžu dovolit přijít pozdě... Taky s sebou nemám tolik peněz, abych vám zaplatila za tak velký tetování. Já radši přijdu jindy."
"Dobře, tak by možná bylo dobrý se objednat." Sakra, a co teď? Není žádný důvod to neudělat.
"Éhm... Tak jo." Chlapík okamžitě bere diář, navrhuje termín a čas a vy mu ho chtě něchtě odkýváte.
"Tak jo, takže tedy přijdu ve stanovený termín." Nikdy!
"Ještě budu potřebovat nějakou menší zálohu." No bezva a jak z toho ven teď? Pomóc, fakt nevím, co říct!!!
"Dobře, kolik tak budete chtít?"
"Třeba dvě stovky, to je jedno." Budiž, jsem sice blbá, ale dvě stovky holt ještě nějak oželím.
"Mám jenom pětistovku, rozměníte mi?"
"Jo, klidně... A nebo to tu rovnou můžete nechat celý, stejně se vám to pak odečte od ceny..." Do háje, ten je fakt dobrej! Opět není žádný důvod to neudělat...
"Hm, tak jo." Bezva, a pět stovek v hajzlu.

Konečně se dostáváte pryč a nadáváte si do kreténů. Víte, že jste úplně blbý, protože tohle prostě neni normální. A s tou svojí asertivitou taky musíte konečně něco dělat, jinak se jednou dostanete do většího problému, než přijít o pět stovek.

Venku vzápětí vynadáte kamarádovi, že vám trochu nepomohl z toho nějak vycouvat a nechal vás v tom vykoupat. Jenže on je naprosto překvapen, že to vůbec říkáte, protože po celou dobu měl ze situace jiný pocit. "Vždyť si vypadala, že to fakt chceš." Hm, aha, takže dokonce ani váš kamarád to neprokouknul. Sakra, vy jste ale dobrej herec!

A samozřejmě taky pěkně neasertivní vůl. No co, už se nedá nic dělat. Do tetovacího salónu už nikdy jen tak ze srandy chodit nebudete... Ať žijí veselé historky ze života hlupáků!
 


Komentáře

1 Hëllena Hëllena | Web | 7. února 2015 v 17:39 | Reagovat

Páni, snažím se být asertivní, ale jakmile by šlo o pět stovek, milej nemilej, asi bych vypěnila! :D

2 Andy Andy | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 19:18 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D neeee,
ty seš skvělá :-D  :-D  :-D 500 v háji, to už bylo SKORO maličký tetování, hahaha, achjo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama