Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid

21. července 2014 v 15:31 | K. |  Deník
Zdravíme s kamarádkou z Bratislavy!


Strašně mě mrzí, jakým způsobem zanedbávám bložínek... Bohužel to ale jinak nejde. I přestože už jsem se naučila pracovat tak, že mám většinou během dne několik hodin volno, jsem často natolik vyčerpaná, že nemám sílu odejít z lodi, posadit se do kavárny s wifi a napsat článek. Obvykle se přiměju k velmi rychlé sprše a následně zapluju do postele a volný čas prospím.



Jinými slovy tahle práce je vážně záhul. Podotýkám, že to není žádná stížnost, dobře jsem věděla, že to nebude lehké, jen by mě zkrátka nenapadlo, že zrovna já upřednostním spánek před možností poznávat neznámá místa a užívat si. Hrozně se za to na sebe zlobím.

Zítra jsme v Budapešti, do které se plavíme vždy jednou za dva týdny. Pracovní rozvrh mám takový, že dva dny jsou lehce volnější a třetí je potom nabitý povinnostmi k prasknutí. Čtrnáct dní zpět jsem nebyla schopná se po Budapešti projít, protože jsem ještě neuměla zvládat svou práci ve stanovenou dobu a stále jsem se s ní sžívala. Zítra pravděpodobně nebudu schopná opustit loď právě proto, že na mě zrovna vyšel "voser den". Ani se nehodlám omlouvat za svůj nevybíravý slovník. Zkrátka a jednoduše proto, že "voser den" je doopravdy voser. Ale nevadí. Snad se zadaří a za další dva týdny, až opět budeme kotvit v Budapešti, budu mít konečně čas na procházku. To město vypadá nádherně už z lodi a já se po něm zkrátka jednou rozuteču! Putovní žába se mnou souhlasí. Líbilo se jí tam natolik, že si dokonce vycvakla selfie.


Teď něco málo také o lodi. Na dovolenou sem jezdí převážně postarší páry, i když občas se objeví i někdo, kdo přiveze i svá dítka. Zrovna minulý týden tu byli dva sourozenci, bratr a sestra z Francie. Mohlo jim být tak kolem třinácti let. Chlapce jsem několikrát viděla sedět na sun decku s deníčkem v ruce, čímž si získal mé sympatie. A pokud mě v té rychlosti, když jsem kolem něj procházela, neklamal zrak, myslím, že má i velmi pěkný rukopis. Je fajn vidět, že i v dnešní době existují náctiletí, kteří jsou ochotni volný čas věnovat činnosti, jako je písemný projev.

Když už jsme u toho, psaní deníku mi neskutečně chybí. Přicházím bez něj o jakousi svou psychohygienu. Stejně tak mi děsně schází práce s dětmi. Tak moc, že to ani nedokážu popsat. A nejvíc ze všeho mi chybí všichni ti lidé... Ale vzdychat nad tím, o co jsem přišla, není záměrem tohoto článku, takže zpět k věci.

Loď je lákadlem především pro milovníky cyklistiky. Hosté sem v podstatě jezdí s tím, že dovolenou prožijí na kole. Vypadá to tady zhruba tak, že připlujeme do místa A, sundáme hostům kola na pevninu, oni se nasnídají, připraví se, nasednou, my vyplujeme do místa B a oni mají za cíl se za námi přepravit. Jedná se o velmi dlouhé trasy a navíc se často stává, že z místa B velmi rychle zase odplouváme, tudíž jsou cyklisté nuceni se do něj dopravit načas.

V podstatě asi úplně nechápu, proč někdo jezdí na takovou dovolenou. Já osobně považuju za největší lákadlo odjezdu do zahraničí poznávání nových měst. Chtěla bych je všechna pořádně projít, občas se posadit někam do kavárny. Neumím si představit, že přijedu někam, kde jsem nikdy předtím nebyla, sednu na kolo a tím místem jen tak profrčím, aniž bych měla možnost si ho prohlédnout... Ale to jsem holt já.

SAKRA! DOCHÁZÍ MI BATERIE A NABÍJEČKU JSEM NECHALA V KAJUTĚ! Haha, klasika. Vždycky musím mít nějaký problém. No nic, rychle nahraju nějaké fotografie a zbytek věcí, které jsem měla na jazyku (nebo spíše v konečcích prstů) si nechám na příště. Je toho totiž strašně moc, o čem chci psát. Především pak o tom, jak jsem chtěla se vším praštit a utéct, o tom, jak jsem spadla ze schodů na hlavu, narazila si ruku a tím se také téměř zneschopněla v práci, dále o tom, jak nadržení jsou chlapi v posádce a tom, jak vedle jsem z jednoho ze svých nadřízených. V zájmu zachování anonymity mu budeme říkat třeba "Alfa samec". Přísahám, přitahuje mě takovým způsobem, že je pro mě dokonce velmi náročné popsat to slovně.

O tom všem tedy příště.

Mějte se famfárově!

K.


DODATEČNĚ: Notebook se mi nakonec vybil dříve, než jsem stihla kliknout na ikonku "Hned zveřejnit". Proto ho přidávám až teď. Ve volném čase jsem již ale zvládla sepsat slibovanou slohovku o Alfa samci. Mám ji tedy připravenou a za několik dní ji zveřejním. Dala jsem se do psaní takovým způsobem, že jsem až po dokončení článku zjistila, že se rozprostírá na šesti stránkách dokumentu ve wordu, hehe. Rozložím ho tedy na několik částí.

A do Budapeště jsem se nakonec během "voser dne" dostale hned dvakrát. Odpoledne a poté ještě večer po práci. Je vážně nádherná, i když zároveň také působí značně megalomansky. Pro změnu jsem ale zase měla vybitý mobil, tudíž na fotky z večerní procházky městem nečekejte. Všechno nafotím příští týden.


Budapešť prozatím alespoň z loďky

A ještě krátký pohled na překrásný, pohádkový Dürnstein
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama