Vééélmi rychlý fotoreport z cest

23. června 2014 v 15:43 | K. |  Deník
Právě se chystám uveřejnit svůj první článek po odjezdu na loď.

Ráda bych se pořádně rozepsala, ale zatím na to není čas. Je to můj čtvrtý den a pořád se učím rozvrhnout si čas. Mám jen chvilku. Zakotvili jsme v Rakouském Greinu a tak jsem využila příležitosti a vzala jsem putovní žábu na víno do jedné kavárny (v pozadí má kolegyně L.)





Práce je velmi náročná, ale po dvou prvních dnech, které byly naprosté peklo, se do ní začínám pomalu dostávat. Včera poprvé jsem si připadala psychicky v pohodě a pokračuju v tom i dnes. Doufám, že za pár dní už všechno bude přesně tak, jak má.

S nikým z posádky zatím také nemám žádný problém. Kajutu sdílím s úžasnou spolubydlící R. Je to téměř třicetiletá transexuálka, která už procestovala půlku Evropy, ve všem se skvěle vyzná a na lodi dělá servírku. Je skvělá. Ochotně mi všechno vysvětluje a radí mi, dokonce mi i pomáhá s mou vlastní prací, abych stihla oběd se slovy, že taky přece musím do těla dostat nějaké živiny.

Jediný "mráček na obloze" pokud jde o posádku, je možná Homer (prosím pěkně čteno jako "Homér", nikoli jako "Houmr" ze Simpsonových). Je to černoch a námořník postaršího věku. Má neuvěřitelné charisma, rád si se mnou povídá a tak si s ním příjemně procvičuju angličtinu, je hrozně milý, kdykoliv ho potkám v koridoru, zdraví mě slovy "ahoj, zlatíčko". Naučil se to říkat česky... Zní to ideálně, že? Ono by i bylo, až na "drobný" fakt, že včera večer mě pobídl, abych šla za ním. Odvedl mě do své kajuty, oznámil mi, že "so, this is my little place" a že má schovanou pod postelí vodku. Následně se ke mně začal tulit a chtěl, abych zůstala přes noc. Se slovy "I think I'm gonna go downstairs" jsem se rychlostí blesku vypařila. Dnes dopoledne mi během práce přinesl gumičku do vlasů, kterou jsem ztratila a potom, ani nevím jak, už jsem měla jeho jazyk v puse. Decentně jsem ho odstrčila a řekla jsem mu, že tohle tedy vážně ne... Pochopil. Jen nechápu, zda jeho "see ya latter" znamenalo pouze "uvidíme se později" nebo "uvidíme se později a něco zase bude". Tohle mě děsí. Pokud to tak půjde dál, budu nucena Homérovi říci velice razantní NO...

Nejkrásnější část práce? No jasně, že výhled z lodi. :) Už proto nechám psaní a nechám vás v klidu se dívat na několik málo fotografií.

Příště už snad podrobněji.

Passau

Chvilkový veget s cigaretkou na zádi. Máte tu "čest" vidět kus mých pracovních kalhot a bot.

Takhle nějak si představuju ráj na zemi.

Linz. Světla na budově vlevo mění barvy.

Ještě jeden pohled na překrásný noční Linz.

Mějte se pohádkově a slunce v duši

K.
 


Komentáře

1 Lůca Lůca | 23. června 2014 v 17:01 | Reagovat

Krásný Kačenko :-*  akorát jsem ti spíš měla dát na cestu pepřák nebo teleskop ;-)  drž se

2 K. K. | E-mail | Web | 29. června 2014 v 22:36 | Reagovat

A co na té lodi děláš? Kolegyně z práce teď odjíždí pracovat na půl roku na loď d Ameriky. Obdivuji vaši odvahu. :-)

3 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 30. července 2014 v 17:43 | Reagovat

Nádherné fotky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama