Otevřený dopis pro Nevědomky-Loutku

13. června 2014 v 1:38 | K. |  Myšlenkové návraty
Drahá m.,

uplynul už nějaký ten čas, od našeho posledního setkání tváří v tvář. I přesto ale věř, že na ty chvíle až do své smrti nezapomenu. Vrylas mi je do paměti natolik nesmazatelným způsobem, že je mám před očima, jakoby se odehrály teprve před několika hodinami.

Hořkost, se kterou píšu tyto řádky, je tak silná, že jí cítím dokonce i fyzicky. Zvláštní chlad mi prochází celými prsty, zatímco mé tváře jsou horké jako rozpálený plech. Srdce mi tepe silně a přitom mám chuť jeho tlukot okamžitě zastavit, abych tak zabránila sama sobě dopsat a násladně zveřejnit tento otevřený dopis pro Tebe.

Vlastně ani nevím, co mě vede k tomu, že jsem se rozhodla Tě po tak dlouhé době oslovit, přestože jen virtuálně a s vědomím, že má slova nikdy nespatříš... I když možná je to právě kvůli tomu. Ruku na srdce, říct Ti do očí to všechno bych se nikdy neodvážila.




Všimla sis? Dnes je úplněk. Pravděpodobně to pro mě bude znamenat další noc bez spánku. Zvláštní, jak moc dokáže nějaký "zářící puntík" na černé obloze ovlivnit lidskou bdělost a zmařit klidné snění se zavřenýma očima... Pravděpodobně bys mi na to řekla, že je to pěkná blbost. Ostatně jako všechno, co na vlastní kůži nemůžeš okusit. Vždy pro Tebe byly platné pouze myšlenky, které se promítají TVOU hlavou, emoce, které proplouvají TVÝM tělem a názory, za kterými si TY stojíš. Neodpouštíš odlišnost, nepromíjíš nesouhlas a nepovoluješ individualitu lidí kolem sebe.

Je až s podivem, jak moc Ti záleží na tom, co si o Tobě okolí myslí, když se o většině lidských bytostí v něm vyjadřuješ tak nehezky a necítíš k nim žádnou úctu. V podstatě jen tato Tvá vlastnost chrání ty všechny před tím, abys jim do očí narovinu řekla, jak bezcenná je jejich osobnost. Co by si o Tobě potom pomysleli? Jak by o Tobě mluvili? Raději se proto na každého usmíváš a své pohrdání projevíš až za zdmi svého domova.

Celá Tvá existence je v podstatě jednou velkou přetvářkou. Žiješ na divadelním jevišti a široká společnost je Tvým obecenstvem. Své role se pevně držíš a vystupuješ z ní pouze daleko v zákulisí, před ostatními herci, kteří se pro své role neměli možnost sami rozhodnout. Nechali se vtáhnout do Tvého velkého představení a skončit s ním nemohou, aby nebyli potrestáni bičem. A tak se dál se svým divadelním souborem snažíš v publiku vyvolat iluze o dokonalém světě, ve kterém žiješ.

Zcela chápu, jak náročné pro Tebe musí být, žes přišla o svou nejlepší loutku. O tu, která vždy dokázala oklamat obecenstvo ze všech nejlépe. Co víc, právě tato postavička dokázala dokonce uvěřit Tvé iluzi a vsugerovat si její opravdovost. Nepředstírat, ale žít ji.

Jenže loutka se ztratila daleko z Tvých očí a je pryč... No, možná ne tak docela. Nejspíš se teď jen schovává někde hluboko pod porvrchem a zoufale si přeje nebýt už nikdy spatřena. Bojí se, že by mohla být znovu ovládána, že přijde o svou získanou volnost pohybu... Jak směšný je paradox, že aby Ti zabránila ji nadále ovládat, sama se rozhodla zakázat si volně se hýbat a jít kamkoliv se jí zachce... Navíc se všemi těmi pochybnostmi, zda se rozhodla správně, když zmizela a s výčitkami, že je jí bez Tebe tak dobře. Ale to ona samozřejmě nikdy nepřizná. Snad ze strachu, že bys nabyla pocitu vítězství nad její myslí, když Tě má pořád v hlavě.

Něco Ti poradím... Teď, když jsi přišla o svou nadvládu nad ní, zkus z toho vytěžit maximum. Mohla by ses ostatně hodně poučit. Máš jedinečnou příležitost uvědomit si, že nelze všechno a všechny řídit s autokracií Tobě vlastní. A také, že získáváš to, co dáváš.

Ostatně i loutka samotná se od Tebe mnohé naučila... Dobré i špatné. Za to kladné je Ti i přesto všechno vděčná, veškerými negativy jí zase dáváš příležitost na sobě nadále pracovat. A za to se Ti nedá odepřít velké díky.

Snad si jednoho dne uvědomíš, že i přes svou velkou moc tahat za nitky v životech svých blízkých, jsi sama jen pouhou loutkou. A Tvým loutkovodičem je někdo, kdo Tě celá desetiletí táhne hluboko ke dnu. Hlouběji, než ostatní potápíš Ty sama.

K.
 


Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 13. června 2014 v 8:25 | Reagovat

Krásně napsané, četlo se to jako kniha. :)

2 Baru Baru | Web | 13. června 2014 v 10:47 | Reagovat

[1]: přesnětak, souhlasím naprosto :)

na úplněk nijak zvláštně nereaguju.. nebo teda nevím zatím o tom :) ale třeba se dneska něco nového projeví :)

3 pavel pavel | Web | 13. června 2014 v 15:46 | Reagovat

Každý strůjce svého osudu. :-D

4 stuprum stuprum | 14. června 2014 v 9:46 | Reagovat

Zářící puntík dělá divy, někdo kvůli němu vypadne z okna. 8-)

5 sixxx sixxx | E-mail | Web | 16. června 2014 v 20:37 | Reagovat

Asi je to někdo, kdo ti byl v minulosti hodně blízký a dopadlo to hodně špatně, viď? V tomhle případě asi převládá úleva a pocit volnosti, snad není moc velké prázdno.
Četlo se to úžasně, ačkoliv bych nechtěla být tou, které to patří. :)

6 Terezka Terezka | E-mail | Web | 22. června 2014 v 16:25 | Reagovat

Jé, úžasné. :-O :-)

7 Maja Maja | 14. června 2015 v 14:43 | Reagovat

[3]: Znám to jinak - každý svého štěstí strůjcem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama