Slovní průjem o velkém nic

15. května 2014 v 0:31 | K. |  Deník
Mám náladu psát nespisovně a nedělat odstavce. Půlnoc. Nespím. Nemůžu. Stejně jako v uplynulých dnech. Přesně vím, jak to bude dál. Usnu tak kolem čtvrté ráno na tři hodiny. Pak se probudím. Ze spánkovýho deficitu začnu blbnout. Budu se topit v šílenejch myšlenkovejch pochodech. Nezvládnu se dokopat k žádné užitečné činnosti. Nakonec mě ten bordel v hlavě úplně pohltí. Začnu nenávidět svůj byt a ještě víc sebe ve svym bytě. Budu na facku. Pak si řeknu, že už to nejde vydržet. Napíšu kamarádce, jestli nemá čas. V lepším případě odepíše, že někam zajdeme, v horším bude mít práci. A tak na uši nasadím sluchátka, pustím muziku na plný pecky a půjdu se bezcílně toulat přírodou, úplně ideálně někam k vodě. Tam si dřepnu. Sundám sluchátka, z tašky vytáhnu deník a budu chtít psát. Šum zeleně kolem, zpěv ptactva a občasná touha některých venčených pejsků přijít pozdravit mi nedovolí se soustředit. A tak deník zase uložím. Budu čumět střídavě na vodu, na mraky, na stromy, na lidi a pak půjdu zase dál, abych si našla jiné místo pro to zoufalé nic. Vrátím se domů večer. Jen na otočku. To jako fakt ne, tady prostě nebudu ani minutu! Půjdu do jednoho baru v centru, kde budu mezi uvolněnými rozhovory s přáteli vyděšeně přemýšlet o tom, jestli se ze mě náhodou nestává alkáč. I tak si to tam ale budu pořádně užívat. Dost možná nahraju i pár ostudných party fotek na Facebook neboli "Facial bukkake", jak ho nazývá jeden můj kamarád. Domů nepřijdu dřív než po půlnoci, možná i o dost později. Místo toho, abych se zamyslela sama nad sebou budu spokojená, že jsem zaplácla den lépe, než depkařením mezi stěnami svý garsonky. Přepadne mě chuť psát. Otevřu administraci blogu a začnu smolit článek. Vznikne slovní průjem, ve kterém udělám všechno proto, abych svoje bezduchý a naprosto zbytečný nicnedělání popsala tak, aby to působilo, jakoby šlo o něco víc. Těžce ve svý snaze selžu. Potom usnu. Tak kolem čtvrté ráno na tři hodiny...

Ještě pořád jsem vám neřekla, kam se to chystám, že?... Sakryš.
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 15. května 2014 v 9:53 | Reagovat

Podobně se v posledních dnech potácím i já. Tak kam se chystáš? :D

2 Emily Pierce Emily Pierce | Web | 15. května 2014 v 15:00 | Reagovat

Občas mívám stejnej problém. Potřebu někam vypadnout.. Jenže najíst místo v areálu školy, kde by se dalo jen tak přemýšlet a bejt nerušená je nadlidskej výkon.. :)

3 Bels Bels | E-mail | Web | 16. května 2014 v 18:23 | Reagovat

To nevím, ale teď jsem tak nějak zvláštně zazáviděla, že můžeš prostě odejít z bytu někam do baru. Případně napsat kamarádce, ať jde ven. Občas fakt nesnáším vesnici...

4 sarush ef sarush ef | Web | 17. května 2014 v 11:00 | Reagovat

taky nejsem schopna se kolikrát vyjádřit, i kdybych na to měla milion slov

5 bludickka bludickka | E-mail | Web | 19. května 2014 v 18:34 | Reagovat

Spánkový deficit dovede udělat v hlavě ještě větší maglajz než mívá člověk obvykle...
Takhle jsem zdrhávala z bytu, když jsem bydlela sama. Dneska bydlím s přítelem, tak se doma vyskytuju docela často. Bohužel se tu ale i tak občas cítím jako ve vězení.
To, že se téměř nikdy nedovedu na nic soustředit mě ničí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama