Let's do this

12. května 2014 v 12:18 | K. |  Deník
Co by to bylo za blog, kdyby na něm chyběl úvodní článek? Né, jasně, to zkrátka nejde... Takže se připravte na první várku bordelu, který se rodí v hlavě majitelky tohoto zapadlého místa.

Určitě všichni dobře vidíte žábu v záhlaví... Věřte, že to není jen tak ledajaká žába... Je totiž kouzelná... Dobrá, teď tak trochu kecám. No, i když... Jak pravda, tak i lež jsou relativní... V podstatě lžu, jen pokud se na onen výrok podíváte z určitého úhlu pohledu... Z toho svého.


Zatímco vy se totiž díváte na úplně obyčejného plyšáka sedícího v trávě, já vidím něco, co pro mě má skutečný význam a v podstatě doopravdy i své speciální kouzlo. Je to jeden z předmětů, který mi zůstává jako vzpomínka na neuvěřitelně krásný rok života a na osoby, které se zasloužily o jeho výjimečnost. Jedna má kolegyně a taky takový můj "office-music-buddie" má pro všechny tyto vzpomínkové předměty moc pěkný název - "myslítka".

Takových myslítek mám u sebe velké množství. Miluju myslítka. Myslítka jsou bezva. Myslítka jsou jediné hmotné věci, které budou to vzduchoprázdno uvnitř mé lebky neustále spojovat se všemi lidmi, kteří si jistojistě zaslouží, aby na ně nebylo zapomenuto.

pozn.: Co by asi řekly všechny češtinářky, které se zasloužily o mou slohovou gramotnost, kdyby viděly nadměrné použití slova "myslítka" ve čtyřech větách za sebou, kterého jsem se právě dopustila?

Kaleidoskop, který mi má výborná kamarádka věnovala k svátku, protože si pamatovala, jak jsem jednou mezi řečí prohodila, že bych ho chtěla a musím si ho někde koupit. Přívěšek ve tvaru čtyřlístku pro štěstí od osoby, která změnila můj život, které si obrovsky vážím a mám ji moc ráda. Kámen z Vydry jako památka na pobyt v Kašperských horách. Blízkým přítelem ručně vytvořená poukázka na výstavu Tima Burtona. Vstupenka na maturitní ples, na kterém jsme se stejným kamarádem pozvali Terezu Pergnerovou na cigaretku a následně jsme s ní prokecali další dvě hodiny. Lístek na koncert OneRepublic, na který jsme čekali ve frontě celý den jako správní fanoušci. Papírová kotva podepsaná kolegy z bývalé práce. Party čepička jako památka na narozeninovou oslavu, kterou mi mí přátelé uspořádali jako velké překvapení. Úžasný deníček, který jsem na ní dostala od dalších dvou kamarádek, protože vědí, že ráda píšu. Hrneček na kávu jako Vánoční dárek od jednoho skvělého klienta. Malá rybička připomínající děti ve školce, se kterými jsem pracovala... Mohla bych pokračovat dál, ale byl by to skutečně dlouhý, dlouhý seznam...

Stručněji řečeno se jedná o předměty, které mi budou navždy připomínat, že jsem ve svém životě poznala lidi, kteří věděli, že existuju, přisuzovali mému bytí určitý význam a vnímali mě (občas dokonce i maličkost, kterou jsem vypustila z pusy a kterou by většina lidí snadno přeslechla). Vzpomínky na kolegy z práce, kteří jsou srdcem jedné skvělé organizace snažící se činit životy druhých lepšími. Předměty vyvolávající myšlenky na přátele, kteří mi pomáhali plnit si své sny, obohacovali můj život neobvyklými zážitky, tolerovali mou povahu a podporovali mě v mých zájmech. Myslítka jako hmotná památka na osoby, které zajímal můj život, záleželo jim na tom, abych se v něm měla lépe a které se staly mým vzorem.

Žábu jsem do záhlaví vybrala proto, že mi ji věnovali mí kolegové na rozlučce s prací s jasným účelem... Stejně jako Amelie z Montmartru nechala fotografovat trpaslíka na cestách, i já mám pro tyto účely právě tuto putovní žábu. A záměr, se kterým mi byla darována, hodlám naplnit jak jen to bude možné.

Ráda bych prostřednictvím tohoto blogu všem těm, o kterých v tomto článku píšu (dobře víte, že myslím i vás) poděkovala za nejkrásnější rok, který jsem za celý svůj život prožila. Rozhodně na vás nemám v plánu zapomenout. Vše, co se tu v budoucnu objeví, bude psáno především pro vás.

A teď mi došlo, že jsem vám vlastně ani neřekla, kam to vlastně cestuju a proč... Řekněme, že jsem chtěla proměnit ve skutečnost sen, který mě provázel životem deset let, že chci poznávat a zažívat nové věci, přestat se všeho bát a rozhodla jsem se za uskutečněním těchto přání vyplout... Doslova, nikoliv metaforicky.

Ale víte co? To si nechám napříště.
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 12. května 2014 v 13:25 | Reagovat

Tak to se rád tebe dozvím, kam máš namířeno. :)

2 Bels Bels | E-mail | Web | 12. května 2014 v 15:26 | Reagovat

Myslítko je krásné slovo a celkově jsou myslítka úžasné věci. Zachovávají hodnotné vzpomínky a spojují nás s lidmi, kteří nás mají rádi, přestože můžou být daleko od nás. Taky jich pár takových mám a opatruju je jako oko v hlavě.
Kaleidoskop? Ten jsem měla jako dítě, ale záhadně se kamsi ztratil, nebo se možná hodil některé mojí tehdejší "kamarádce".
Článek se pěkně četl a tak se těším na příště :)

3 Petra Petra | E-mail | 12. května 2014 v 20:45 | Reagovat

Neumím se dojímat, nebo se tomu spíš statečně bráním, asi abych přežila, ale teď se mi chce brečet. Myslím, že stejně jako ty i my všichni máme v srdci místo, které tam už vždycky zůstane zaplněné Tebou. I tobě díky za krásný rok, obohatila si naše životy možná víc, než si myslíš. Díky a šťastnou cestu.
Petra

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 13. května 2014 v 22:16 | Reagovat

Tvůj blog mě zaujal hlavně kvůli názvu :) Ten je mi nesmírně blízký. Článek se mi moc pěkně četl, odhodlaný, pozitivní, inspirující.

5 K. K. | Web | 14. května 2014 v 2:03 | Reagovat

[3]: Péťo, děkuju za krásný komentář a za Tvůj čas číst. :-) Mám z toho vážně velkou radost... Nedojmout se teď pro změnu pokusím zase já. :-D

Ostatním velké díky za pochvaly! :-)

[4]: A bludickko, ani netušíš, jakou mám radost, že je někdo spokojen s názvem! Dost dlouho jsem se o něm přela s kamarádem, který mi tvrdil, že to lidi nezaujme a měla bych určitě použít slovo "boobs", protože to je největší výhra, pokud jde o návštěvnost. :-D Při nejbližší příležitosti mu to vmetu do tváře. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama